Politické okénko

Mé politické názory, jejich opodstatnění a vysvětlení.

Úvodem

O politickou situaci v České republice a částečně rovněž v Polsku jsem se začal zajímat úderem nástupu covidové krize v březnu 2020. V době, kdy se obě vlády rozhodly si navzájem postavit na své hranice bariéry z betonu, už bylo opravdu zle. To byl ten moment, kdy jsem si řekl, že potřebuji zjistit, na koho mám vlastně nadávat.

Vzhledem k tomu, že byly pro mě a mou rodinu hranice a svoboda jejich překračování prioritní, jak jsem už zde na tomto webu v mém prvním článku důrazně líčil, bylo pro mě potřeba se začít v politickém systému obou zemí orientovat. Z počátku jsem si ani nevyznačoval žádné cíle. De facto mi stačilo sledovat veřejnoprávní ČT24, zasedání Poslanecké sněmovny a také důsledně číst a prozkoumávat politický Twitter. Vyjádření jednotlivých politiků a volební programy přišly později.

Přesuňme se k mým názorům na aktuální tuzemskou politickou situaci.

Tuzemská politická situace

Po všeobecném uvědomění, které všechny politické strany jsou v této zemi pro mě nevolitelné, jsem zůstal před větším rozhodnutím. Zda fandit a volit v následujících podzemních volbách koalici SPOLU, nebo koalici Pirátů a Starostů. Předtím, než naše politická scéna vznik těchto koalic vůbec ohlásila, byl jsem zastáncem TOP 09. Proevropanismus, Kalousek, podpora manželství pro všechny a možná taky Dominik Feri. To všechno se mi strašně líbilo, byť bych si byl skutečně jistý, jestli je tohle pro mě to skutečně nejlepší. V té době zřejmě.

Po ohlášení vzniku dvou koalic a opětovném přehodnocení celé české politické scény jsem tedy zůstal u rozhodování mezi koalicí SPOLU a PirSTAN. Z počátku mě koalice SPOLU velmi nadchla. Přiznám se, stále tam přetrvával ten článek Kalouska a Feriho. Situace, které nastaly po vzniku koalice SPOLU, jmenovitě oznámení M. Kalouska, že v nadcházejících volbách nehodlá do Poslanecké sněmovny kandidovat, a také následné obvinění poslance D. Feriho ze sexuálního obtěžování, mě udělaly nešťastnými. Především ten Kalousek. Feri byl fajn, ale upřímně to úplně nebyl ten důvod, proč bych tuto koalici zavrhl. Bylo třeba sledovat projevy jednotlivých stran více pečlivě. Pomohl tomu i volební kompas. Uvědomil jsem si totiž, jaký je vlastně mezi těmito koalicemi rozdíl. Zatímco koalice SPOLU nám nabízí „dání států do pořádku“, koalice Pirátů a Starostů nám nabízí „dání států do pořádku“ a k tomu posun kupředu.

Politickým slovníkem, koalice SPOLU je konzervativní a koalice PirSTAN je progresivní. Nebudu vás napínat, nakonec jsem se rozhodl volit koalici Pirátů a Starostů. Proč? Manželství pro všechny. Proč? Podívejme se kolem sebe. Skoro čtvrtstoletí jsme ve 21. století a stále některé evropské země neumožňují homosexuálním párům vstoupit do svazku, ve kterém by měli partneři naprosto stejná práva jako to mají heterosexuální páry. „Tradičním manželům“ stát zajistí například vdovský důchod jednomu z partnerů, pokud ten druhý zemře. Dokáže je zabezpečit. Mají možnost vystupovat v bance nebo na úřadech jako manželé (nebo rovnocenní partneři, chcete-li) a mohou v některých případech jeden druhého zastupovat. Současný systém registrovaného partnerství taková práva homosexuálním svazkům neposkytuje, takže se jeden z partnerů může po smrti druhého ocitnout ve složité životní situaci.

Dělá nám radost, když se naše společnost posouvá kupředu. Když nám náš poskytovatel internetu nabídne vyšší rychlost připojení (díky přechodu přenosové soustavy na optická vlákna);  když vidíme, jak se díky nákupu nových vlaků a rekonstrukci železnice zkracuje doba cestování mezi městy; když nám přidají nové autobusové spoje a nemusíme do školy vyjíždět s hodinovým předstihem; když se během roku usilovného vývoje podaří vyvinout vakcínu proti koronaviru; nebo třeba když nám náš výrobce softwaru přidá do našeho programu novou funkci, která nám podstatně usnadní jeho používání a zkrátí dobu, kterou musíme věnovat například hromadnému zadávání dat. Konzervativní lidé se možná bojí změn zbytečně. Ne nutně všechny změny musí být špatné, jen seznámení se s nimi musí věnovat čas.

Výše uvedené situace jsou všechno pokroky. Pokroky v naší společnosti, za které jsme rádi, nikomu neublíží a jsou našemu životu prospěšné. Stejně je tomu tak i u umožnění homosexuálním párům vstoupit do svazku, ve kterém budou mít stejná práva, jako to mají obyčejní manželé dosud. A osobně, čistě subjektivně, je mi i naprosto jedno, jestli se tomu bude úředně říkat manželství, stejnopohlavní manželství, nebo to zůstane u registrovaného partnerství. Interně si tomu totiž můžeme říkat, jak my sami chceme.

V těchto třech odstavcích jsem vám vysvětlil, proč chci volit koalici Pirátů a Starostů. Protože ti jediní mají tuhle změnu kupředu ve svém programu. Pokud někdo z vás, mých čtenářů, volí druhou koalici, není mým nepřítelem. Je důležité totiž respektovat názor toho druhého, i když s ním nesouhlasíme. Možná ještě jedno (ne)přísloví: „Nevolte srdcem, ale hlavou!“

Koneckonců, ať už budete volit koalici jednu, nebo tu druhou, je veřejně známo, že je to vlastně jedno, pokud budou mít v součtu obě koalice dohromady více procent, než ANO a všechny ostatní politické strany a hnutí. Protože je ve veřejném zájmu odstavit současného premiéra a zločince Andreje Babiše od moci a poslat ho za mříže, počítá se po volbách, že obě koalice půjdou spolu do vlády a budou tvořit koalici vládní. To všechno může být reálné, pokud po volbách a po přepočtů mandátů získají obě koalice dohromady více než 101 křesel. V ideálním případě, pokud by měly koalice v součtu více než 120 mandátů, získaly by ústavní většinu, což by mohlo naši zemi svým způsobem posunout kupředu ještě rychleji. Třeba ehm ehm, odstraněním současného hradního rezidenta Miloše Zemana, o kterém již delší dobu kolují zvěsti, že do ÚVN nejezdí na rekondiční pobyty, nýbrž na balzamování. Nicméně, nic si nenalhávejme. Představa, že po přepočtu obě koalice získají ústavní většinu, je v současné době mírná utopie, i když velmi přitažlivá a krásná. Samozřejmě, ještě se musíme nějak poprat se samotným prezidentem, který nám po volbách do našeho skvělého plánu může hodit Becher…, pardon, vidle.

Zahraniční politika, Evropská unie a NATO

Svůj názor na zahraniční politiku jsem Vám už důsledně naznačil v předchozí kapitole. Volit jednu ze dvou nabízených koalic znamená automaticky být i proevropský a proatlantický. S tím já osobně naprosto souhlasím. Jestliže nám má Evropská unie, a především Schengenský prostor usnadnit náš život, je to velmi žádoucí. Jednotný a otevřený trh je něco, co je pro naši zemi příznivé a z čeho mohou čerpat i samotní občané, ne jen firmy či nadnárodní korporace. Protože zahraniční politika není něco, čemu bych věnoval prioritu, bude tato kapitola skromnější.

Mnozí občané naší země si neuvědomují, co všechno Evropská unie znamená. Protože mají krátkodobou paměť, vnímají pouze to, že je vedený jakýsi konflikt mezi ní a naší zemí, především kvůli ministerskému předsedovi naší země a rovněž mnoha občanům včetně politiků vadí, kolik legislativy se nám snaží EU vnutit. Tyhle dvě záležitosti jsou schopny v nich vyvolat pocit, že bychom snad měli z EU vystoupit. Ovšem když máme s nějakým státem nějaký problém, ihned běžíme do Bruselu žalovat (záležitosti okolo dolu Turów u česko-polských hranic). Tito občané si neuvědomují, co všechno díky členství v tomto společenství získáváme. Dotace a finance – bezpochyby nejsilnější výhoda tohoto členství. Vzhledem k velikosti naší země EU platíme méně, než dostáváme vráceno zpět (velmi zjednodušeně), takže členství má na naši zemi příznivý finanční vliv. Můžeme díky dotacím posouvat naši zemi kupředu. Vezměte si kupříkladu fakt, kolik financí je pumpováno jen do našeho školství. Kolik nálepek či plaket „spolufinancováno z fondů EU“ je na různých učebnách, tabulích, nábytku, či samotných budovách. Kolik autobusů MHD se podařilo díky dotacím zakoupit.

Další nezpochybnitelnou výhodou je volnější režim cestování a Schengenský prostor. Podívejme se, jak jednoduché je, pro nás jako občany, překročit hranice a zajet si nakoupit do Polska. Vždyť nás na těch hranicích nikdo nekontroluje, nemusíme stát žádné fronty na kontroly u hraničních přechodů. V zemích SP nám stačí pouze Občanský průkaz. Ti, kteří by chtěli z EU vystoupit, zřejmě nebudou bydlet v pohraničí. Navíc, otevřené hranice umožnili našim občanům poznávat občany druhé země, bavit se, seznamovat se, brát se, vytvářet rodiny. Krokem zpět bychom je přivedli do velmi těžké situace. Na to je třeba pamatovat.

To nejsou všechny výhody EU. Pracovní trh kupříkladu. Podívejme se, jak to nyní vypadá ve Velké Británii. Tak moc chtěli být soběstačnou zemí, až přišli na to, že to v současné době nedokážou. EU nám umožňuje lépe obsadit pracovní místa. Lidmi, kteří o tu práci opravdu stojí a kteří by například ve své zemi na dané pozici nedostali tak vysoké platové ohodnocení jako v jiné členské zemi.

Členství v NATO. Stručně. Jestliže si někdo myslí, že by se naše země dokázala sama obránit v případě útoku cizího státu, neměl by mít právo otevřít hubu. Svých 116 tanků bychom podle nich jistě dokázali strategicky rozmístit. Buďme rádi, že jsme členy organizace, která nás dokáže ochránit před vpádem cizích mocností. Poučme se z minulosti.

Členství ve V4. Jistě mělo smysl v době, kdy jsme členy EU ještě nebyli a kdy jsme o něj teprve usilovali. Pro to zřejmě mělo smysl. V současné době lze jako největší problém spatřovat v tom, že vládám dvou států se zachtívá totalitního způsobu vládnutí. Především maďarskému premiérovi Orbánovi a polské vládnoucí straně Právo a Spravedlnost. My sice s našim současným premiérem také nevypadáme nejlépe, ale právě proto máme tak obrovskou chuť s tím něco dělat. To se může změnit již příští týden ve volbách. Společně doufejme!

Závěrem

Ačkoli se rozhodujeme, koho volit před těmito sněmovními volbami, měli bychom si možná také uvědomit, že některé politické cíle nelze vtlouct do 4 let. O tom se nedávno zmínil bývalý premiér za ČSSD, Bohuslav Sobotka ve Focusu Václava Moravce, kde řekl, že některá politická rozhodnutí mohou být aktuálně nepopulární, ale mohou nám přinést užitek za delší časové období. Některá témata mohou být součástí dlouhého politického boje, který ovšem nemusí nutně vždy skončit neúspěchem. Proto bych chtěl vás, čtenáře, trochu nasměrovat k větší zodpovědnosti při volbě politické strany příští týden. Zvolit si důsledně stranu by mělo znamenat si stát za svým rozhodnutím. Jestliže se nepovede v prvním volebním období prosadit nějaký cíl jejich volebního programu, neměli bychom nutně v příštích volbách měnit náš názor a volit někoho jiného. Volme je tak dlouho, jak dlouho si budeme jisti, že právě oni chtějí to, co vy.

Běžme k volbám a volme zodpovědně. Čím větší počet křesel v Poslanecké sněmovně naše strana získá, tím stabilnější vládnutí této strany může být. Zbavíme se nestabilní menšinové vlády a již nebudeme k prosazení našich zájmů potřebovat přesvědčovat opozici, že je náš zájem dobrý a výhodný i pro ně. Nebudeme je totiž vůbec potřebovat. Tím se zefektivní náš posun kupředu.