Petr Rezek ve své písni Přátelství zpívá, že přátelství je někdy víc než láska, že je to víra v to, že jedna ruka pevně svírá tu druhou. A já s ním naprosto souhlasím. Myslím si totiž, že tyhle dvě věci vystihl naprosto přesně.

Osobně jsem v mém životě nejednou zažil situaci, kdy jsem svého přítele měl tak rád, že jsem si myslel, že jsem se do něj zamiloval. Byly situace, ve kterých jsem myslel jen na něj a byl jsem zaslepen jen „láskou“ k němu. Že se vám to zdá absurdní? Nemohu vyloučit, že takové případy existují.

Víte, ono, takovou situaci zřejmě mockrát v životě nezažijete. Dojít k takové situaci totiž mnohdy buď nebudete muset, nebo nejste dostatečně citliví.

Pokud si myslíte, že jsem vás právě urazil, nemusí tomu tak být. Můžete být citliví dostatečně, to poznáte především na tom, jak se chováte ke své drahé polovičce, pokud nějakou máte. Možná jste právě k takové situaci nikdy nedošli. Každý z nás prožívá život jinak. Každému z nás dělají starosti jiné druhy problémů a každý z nás se s nimi umí různě snadno či těžce vypořádat. Pokud žijete život tak, že si většinu problémů nepřipouštíte k tělu, tj., že například o problémech víte, ale nedovolíte jim, aby vás psychicky deptaly, tak vás jednak obdivuji, ale také vám jednak sděluji, že právě tohle může stát za tím, že jste nemuseli projít situací, kdy byl pro vás přítel vším. Zkrátka, žijete šťastný a veselý život.

Přátelství je víra v to, že jedna ruka pevně svírá tu druhou.
Tímto veršem a touto větou bych se chtěl nyní dostat k té druhé skupině osob. K těm, kterým už někdy v životě bylo hodně smutno a třeba se potřebovali s něčím svěřit. Upřímně věřím, že těchto osob je většina. Svěřit se nějaké osobě s nějakým svým problémem nevyžaduje nutně důvěru. Mnohdy vás trápí věci, se kterými si prostě jen nevíte rady, ale nejsou nějak intimní, a chcete od toho druhého jen radu, jak byste měli v dané situaci postupovat. Lidé jsou různí, proto si pro takové situace mohou vybírat různé osoby, které o takovou radu požádají. Může to být například paní, se kterou se každý den ráno potkáváte na zastávce a se kterou máte příjemný vztah. Může to být váš kolega v práci, nebo to také rovněž může být váš učitel či nadřízený.

Jsou ale problémy a případy, které už považujete za osobní a které byste jen tak někomu neřekli. Může jít například o problémy v rodině, osobní nepříjemnosti na pracovišti nebo problémy v lásce. Uznejte sami, takové problémy asi s paní na zastávce řešit nebudete. Ptáte se, jaký je rozdíl mezi tímto případem a tím uvedeným v minulém odstavci?

Rozlišil bych to takto. V případech, které jsem zmiňoval v předchozím odstavci, často potřebujete nějaké řešení. Víte, nebo předpokládáte, že existuje, ale zrovna si nevíte rady. Často se na takového člověka obracíte, protože má nějaké zkušenosti. Často to bývá člověk starší, nebo vzdělanější. Zkrátka, vy mu sdělíte svůj problém, ale neměla by nastat situace, že vám řekne, že neví, jak vám má poradit. Z psychologického hlediska vám dám otázku. Zkuste zapřemýšlet nad takovou situací, kterou jsem teď popsal. Určitě se vám už někdy stala. Zašli jste za takovou osobou, od které jste očekávali, že vám poskytne pomoc, ale ona si s tím nevěděla rady. Otázka: Zašli jste poté za tou osobou znovu, pokud jste měli nějaký jiný problém?

A nyní tedy k případům, u kterých potřebujete mít k osobě důvěru. Často se to týká nás a jsou to osobní či intimní problémy. Potřebujete se svému příteli svěřit, že vás opustila vaše dráha polovička, že se vám stal nějaký nepříjemný trapas, nebo že někdo z vaší rodiny umřel na rakovinu. Tímto nechci zlehčovat nemoci, jen chci tvrdě uvést příklady ze života. Rozdíl, který jsem zde ještě neuvedl, je v tom, že v těchto případech nemusíte od daného člověka očekávat radu. Často chcete jen vyslechnout. Chcete ze sebe dostat aktuální emocionální vypětí, jednoduše řečeno, chcete se vybrečet. Už asi chápete, kam teď mířím. Podstata přátelství je v tom, že spolu prožíváte život. Pravé přátelství je o tom, že se se svým přítelem dokážete dělit o radosti, které sám vy nebo on zažívá. Máte z toho radost, těší vás to a vzájemně. Vzájemná by právě ale měla být právě ta důvěra, kolem které teď kroužím. Jeden od druhého očekáváte, že za ním můžete kdykoliv přijít, něco výše uvedeného mu říct, on vás vyslechne, bude mít pro vás pochopení, bude s vámi soucítit a případně vám i poradí. To slovo případně je velmi důležité, protože často nám pomůže jen to někomu své problémy říct.

V životě ovšem mohou nastat i situace, které bych nezařadil ani do jedné ze dvou výše popsaných kategorií. Možná si myslíte, že jsem už pokryl vše, ale ono tomu tak není. Ten nejhlubší problém, který můžeme v životě mít, je mít nějaký problém sám se sebou, jak fyzický, tak i častěji psychický. Ono svěřit se někomu s tím, že máte nějaký takový problém, už potřebuje opravdu velkou dávku odvahy a také důvěry. Často je to velmi těžké si to jen přiznat, že nějaký takový problém máme. O to těžší je pak o tom někomu říct. Znovu zde opakuji verš z písničky: Přátelství je víra v to, že jedna ruka pevně svírá tu druhou. Tady jsem zcela záměrně tučně zvýraznil slovo pevně. Proč? Protože pokud jste v situaci, která je pro vás velmi těžká, už většinou tomu příteli tu ruku držíte. Tahle situace vyžaduje opravdu velkou důvěru. Ve svém příteli musíte vidět člověka, za kterého byste doslova dali ruku do ohně. Máte jistotu, že on si velmi váží vás a vy si velmi vážíte jeho. Jsou to situace, kdy jste schopni ze sebe dostat to, co byste jindy nebyli schopni někomu říct ze strachu, že by pro to buď neměl pochopení, nebo by této informace zneužil. Často to mohou být problémy, které můžete podstatnou část života držet jen u sebe v hlavě. Takový přítel, kterému se rozhodnete svěřit, musí rovněž naprosto chápat, proč vás daný problém trápí. Musí vás velmi dobře znát. Přiznejte si, že každý z nás má v hlavě něco, co nikdy nikomu neřekl. Pokud jste se o to s někým podělili, sami jistě uznáte, že váš přítel pro vás musel být rozhodně něčím výjimečným.

Popsal jsem vám tady vlastně tři druhy a stupně důvěry, z čehož u dvou se obecně vzato vyžaduje, aby dotyčný, komu důvěřujete, byl váš přítel v pravém slova smyslu.

Pokud si ale přečtete zbylé verše písně od Petra Rezka, jistě si uvědomíte, že pravé přátelství je mnohem víc než jen důvěra. Doporučuji vám si zbylé verše přečíst, pozastavit se nad nimi a zapřemýšlet se nad jejich významem.

A možná jedna nevyžádaná rada na závěr. Dávejte svým přátelům druhou šanci. Oni si jen možná neuvědomovali, co pro ně znamenáte, dokud o vás nepřišli. Vaše přátelské pouto se tím může zpevnit a nebudete toho muset vůbec litovat.

Važte si svých přátel. Jste tady pro ně, ale hlavně jsou tady oni pro vás.

Věci, které jsem do samotného článku nenapsal, ale které bych vám chtěl říct.

Oplýváte-li darem značného charisma, můžete se někdy v životě dostat do situace, kdy již dávno máte stanoveného svého nejlepšího přítele a obrátí se na vás člověk, který takového doposud neuměl najít. S takovým člověkem si báječně rozumíte, máte stejné názory, důvěřujete si. Postupně se na vašem pomyslném žebříčku vztahů posune ze známého na kamaráda, z kamaráda na přítele… a teď dorazíte do bodu či situace, kdy vám dotyčný oznámí, že vás samotného považuje za svého nejlepšího přítele. Jenže vy už toho svého máte a nemůžete mu to opětovat. Co v takové situaci? Ukončení přátelství a odkopnutí osoby jako kusu hadru jistě není na místě. Musíte brát zřetel na to, že vás ten člověk má rád, něco už pro něj znamenáte, má ve vás značnou důvěru a hlavně, můžete být jeho jediným přítelem. Buďte na něj upřímní. Vysvětlete mu svou situaci, jak to máte se svým pomyslným žebříčkem vztahů, delikátně mu sdělte, že si informace, kterou vám sdělil, velmi vážíte, ale že mu nemůžete nabídnout to stejné. Pokud vám dobře porozumí a pochopí vás, vůbec se v jeho postoji k vám nemusí nic změnit. Nadále k vám bude mít důvěru a oba můžete zůstat na příčce přátelé.

Žebříček vztahů – užitečný nástroj nebo hloupost?

Od mého kamaráda mi bylo jednou řečeno, že nic jako žebříček vztahů neuznává, respektive neuznává vztah označovaný jako nejlepší přítel. Možná budete mít stejný názor, ale přece jen bych vám chtěl říct, jaké výhody a nevýhody obnáší uznávání takového pomyslného žebříčku vztahů mezi lidmi.

Osobně si myslím, že řazení osob do takového žebříčku by již mělo být známkou dospělosti. Jsme dostatečně dospělí na to, abychom už v životě měli jasně dané vztahy mezi lidmi, dejme tomu jsme dospělí natolik, že se nehádáme kvůli maličkostem a jsme připraveni udržovat trvalé vztahy. Mezi jednoznačnou výhodu bych zařadil fakt, že si usnadníte a ujasníte to, co chcete s danou osobou probírat. Stačí si člověka zařadit do jedné z položek žebříčku a nebudete muset přemýšlet nad tím, co mu máte a nemáte říkat. Stačí se jen lehce zamyslet nad tím, jaký máte s dotyčnou osobou vztah a pak už sami uznáte za vhodné, co jste ochotni které skupině říct.

Proč ještě považuji za vhodné mít a uznávat takovýto žebříček vztahů? Protože přece už nejsme malé děti, abychom všechno říkali všem a chlubili se nepatřičným osobám s nepatřičnými informacemi.

Jaké mohou plynout nevýhody z důsledného uznávání žebříčku vztahů? Můžete se v některých situacích dostat do bodu, kdy se vám nějaký kamarád svěří s nějakou osobní záležitostí, vy ho vyslechnete, pochopíte, ale když mu budete chtít opětovat ním vyjádřenou důvěru, narazíte na zařazení dané osoby do kategorie, která se vám zrovna pro takové opětování nehodí. Může to být zároveň ale velmi účinný nástroj pro to, abyste si uchránili svoje soukromí – o tom žebříček vztahů vlastně je.

Mějte se ale na paměti, že vztahy se stejně jako život různě vyvíjí a tím častěji jsou v našem životě běžné situace, kdy jednu dobu můžeme danou osobu na žebříčku interně posouvat výš a někdy rovněž níž. Pro každé takové zařazení výš si je ale velmi třeba uvědomovat, že každá kategorie vyžaduje různou míru důvěry v daného člověka. Pokud nějaké takové zařazení provedete spontánně, sledujte danou osobu, zda důvěru, kterou jste v ní vložili, nezahodila a nezklamala vás. I tak poznáte, jaké vlastnosti daný člověk má.

Posun na žebříčku níže provádíme spíše podvědomě, nejčastěji, kdy s danou osobou například postupně přestáváme navazovat kontakt.

Situace, kdy vás někdo výrazně zklame, je už ovšem něco jiného. To pak někdy volíme i úplné vyřazení dané osoby z našeho života.