Úvaha psaná jako kontrolní slohová práce ve 4. ročníku střední školy před maturitní zkouškou.

Povolání učitele patří od nepaměti k těm, která jsou pro náš život nesmírně důležitá. Každý učitel má za úkol vzdělávat děti a mládež tak, aby byly schopni fungovat v běžném životě a pracovat. Plní ale tato úloha v pedagogickém oboru stále tu hlavní funkci a uspokojuje dostatečně kantory a profesory emocionálně tak, aby ve své práci viděli smysl?

Stále častěji se v dnešní době setkáváme s pojmem syndrom vyhoření. Mnozí z vás zřejmě ještě netuší, co tragického se může pod tímto tajemným pojmem skrývat. Dle průzkumu organizace HappyTeach se více než čtvrtina dotázaných pedagogů necítí se svou práci spokojena, nebo v ní, ještě hůř, nevidí smysl. Právě takovéto pocity mohou skrývat počáteční fázi syndromu vyhoření.

Jedná se právě o symptomy nechuti k práci, odkládání záležitostí, či snížení pracovní výkonnosti. Učitelé se mnohdy začínají cítit nedoceněni z hlediska plnění svých úkolů, což může právě toto tuto závažnou nemoc odstartovat. Povolání učitele v dnešní době už zdaleka neplní jen funkci vzdělávací, ale také administrativní. Mnoho formulářů, cestovních výkazů, plnění různých plánů či vedení podrobného auditu o vzdělávání jednotlivých žáků dokáže pedagogům velmi tuto profesi znepříjemnit. Učitel již také dávno není osoba s automaticky získanou autoritou, což se projevuje především nevhodným chováním některých studentů a jejich neochoty se vzdělávat.

Všechny výše uvedené důvody dříve či později vyvolají v kantorovi pocit, že je jejich práce zbytečná a vlastně moc užitku nepřináší. Takový učitel postupně ztrácí zájem se ve své práci jakkoliv zdokonalovat. Je zklamán z toho, že jeho úsilí již nepřináší žádané ovoce a ve finále může dojít i k úplné ztrátě zájmu cokoliv dělat.

V nejhorších případech se může jednat o dlouhodobý stav, kdy dotyčný kantor není schopen vykonávat žádnou ze svých povinností. V takové situaci již jeho zaměstnání není dále možné a musí následovat i půlroční pauza. Během takové přestávky člověk nesmí absolutně vykonávat nic se spojenou profesí, neboť by se syndrom vyhoření mohl dostavit opakovaně, anebo by nemusel odeznít vůbec.

Lékaři doporučují měnit pracovní místo alespoň jednou za tři roky anebo si pořídit domácího mazlíčka. To, aby člověk nesklouzl do každodenního stereotypu a přišel na jiné myšlenky.Myslím si, že je velmi důležité začít o této nemoci mluvit více veřejně. Především proto, aby si lidé uvědomili, že i oni mohou touto nemocí onemocnět. Je velmi důležité odhalit příznaky této nemoci včas a zahájit léčbu co nejdříve.